Cesta do Skyscanneru – část třetí – onsite pohovor

Po zkušenosti z minulého týdne z Amazonu, kdy jsem na hotel dorazil až v 11 a šel rovnou spát, a ráno jsem vstával v 7, jsem se rozhodl si to tentokrát více užít… Domluvil jsem si dřívější let a večer před pohovorem jsem si v hotelu zašel na pivo (resp. dvě) a burger. Pohovory začínaly až v 10 a na ráno mi Skyscanner zařídil klasickou anglickou snídani formou švédského stolu… no s náladou a psychickým rozpoložením jsem na tom už nemohl být lépe:)

Pohovory byly tentokrát „jen“ čtyři, a začínal jsem „cultural searchem“. Hodinový pokec s jedním ze seniorních lidí z Londýna, který se snažil hlavně zjistit, jestli nejsem kretén a jestli tam zapadnu. Docela jsme si padli do noty a kecali o tom, jak se dělají a jak by měly vypadat dobré produkty… co bych v práci chtěl dělat, co mě v práci baví a nebaví, proč by mě měli přijmout atp. Na závěr se mě ptal, co by měl Skyscanner na svém produktu zlepšit. Jelikož jsem to očekával, tak jsem si udělal domácí úkol a vyprávěl mu, že by to měli integrovat na Uber API a jak by to celé mohlo fungovat. Trošku se mu rozzářily oči, možná proto, že už na tom prý chvilku pracovali:) Každopádně jsem z tohoto kola odcházel s ještě lepší náladou než po snídani.

Druhý pohovor byl nazvaný „hard technical problem“. Na tohle kolo jsem se poctivě připravoval s profinitíma klukama ze spořky – ať už debatama v hospodě u piva (tedy na našem tzv. „software community meetingu“) či během poobědových diskuzí u kávy v kuchyňce. Tedy jak by se měl dělat software s API, microservicama atp. Měl jsem za úkol navrhnout ochranu proti 3rd party robotům zneužívajícím jejich produkt, nejprve přes GUI a pak přes API. Dobré znamení bylo, že po 35 minutách pohovorující řekl že už mu došly připravené otázky:) Horší bylo, že mu přišlo blbé to takto v předstihu ukončit, tak se začal vyptávat na další (a těžší) improvizované otázky evidentně ze své denní práce. Když už sám cítil že to přehání, tak jsme se bavili jak to vlastně celé řeší oni 🙂 Opět jsem z tohohle kola měl dobrý pocit.

Po obědě jsem měl třetí pohovor – „depth of experience“. Trošku jsem očekával, že se můžeme bavit o „mých“ projektech, a tak jsem se večer předtím (u piva) připravil o čem bych mohl mluvit. Nakreslil jsem mu architekturu internet bankingu ze spořky, povyprávěl o našem delivery procesu… pak jsme se dostali k tomu, jak se to teď staví po novu. Tedy k widgetům, microservicám, API, … Šli jsme poměrně do velkého detailu, u každé komponenty jsme se ponořili do toho, jak je to řešené, jaké jsou použité technologie, … Např. otázky kdy bych použil relační a kdy nosql DB, proč jsme se rozhodli takhle, … jak máme řešeny transakce, jak nám funguje vyhledávání nad elasticem, … Zvláštní že to bylo spíš velmi příjemné povídání s podobně uvažujícím člověkěm o technologiích a postupech, než pohovor 🙂

Poslední pohovor byl tzv. „bar raiser“. Tedy nejtěžší kolo, jehož pohovorující má právo veta v následném decision making procesu. Tohle kolo jsem absolvoval onsite s Davidem a přes skype připojenou holčinou z Edinburghu. S Davidem jsem (aniž bych tušil co mě s ním čeká dál) během oběda vedl zajímavou diskuzi, jak se liší delivery process při vývoji produktu jako je Skyscanner, od dodávky software pro banky se vší zodpovědností, nutností zabezpečení atp. On předtím rovněž několik let pracoval pro banku a ve Skyscanneru má na starosti devops, takže diskuze to byla velmi zajímavá. I z tohohle posledního kola jsem tedy odcházel s relativně dobrým pocitem.

Na závěr pohovorů přišel Alan s tím, že jelikož je pátek a oni drží tradiční „beer fridays“, máme si dát všichni před odjezdem aspoň pivo na baru. Pochopitelně jsem ho jako potenciálního budoucího kolegu nemohl zklamat a pivo si s ním dal 🙂

Jelikož mi letadlo letělo až cca za 4 hodiny, s dobrou náladou (a po dvou pivech) jsem se vyrazil podívat na Oxford Street. Ponořen do nakupování dárků pro ženu a děti jsem trošku pozapomněl na čas (a na fakt že jsem ještě neudělal check-in) a letadlo mi málem uletělo. No upřímně jsem tam měl ještě trošku rezervu… na gate jsem doběhl až celých 5 minut před jeho uzavřením, a za mnou ještě přiběhl jeden Ir takže no stress:) Koho by potkalo něco podobného, tak místo hloupé rady, ať nezapomenete množství potřebného času na cestu vynásobit dvěma, Vám poradím, že na Picadilly Line v metru po cestě na Heathrow, je možné občas chytit signál. Trpělivějším jedincům se občas povede načíst stránku. No a těm opravdu odolným, se může povést i online check-in, který jim může zachránit místo v letadle. K mému překvapení i obrovská fronta lidí na security checku může mít pochopení (a dokonce Vám bude i fandit ať to stihnete 🙂 ), pokud vypadáte opravdu hodně zoufale…

Cesta do Skyscanneru – část druhá

Možná někoho z Vás překvapilo, že po vzoru hvězdných válek nezačínám prvním dílem. Těm bystřejším jistě došlo, že mám v plánu někdy v budoucnosti dopsat i díl první. V něm zkusím shrnout zrod celého nápadu. A aby to nebylo tak jednoduché (a dlouhé) tak budou i díly další jelikož ta cesta rovněž nebyla úplně krátká 🙂

Nicméně hodně lidí se mě na to ptá, tak se tady podělím o to, jak jsem se vlastně do Skyscanneru dostal. Upřímně musím říct, že to původně byla spíše záložní varianta… chtěl jsem se dostat do Googlu nebo Amazonu. Na Skyscanner jsem narazil, až když jsem z nudy pročítal žebříček nejlépe hodnocených technologických firem, pro které lze pracovat (hodnocené jejich zaměstnanci). Zaujalo mě, že mají na Glassdooru průměrné hodnocení 4,4/5 od více než 80 zaměstnanců a obecně velmi pozitivní ohlasy.

Poslal jsem tam tedy životopis na pozici Sofware Development Manager do Londýna. Do dvou dnů od poslání životopisu mě kontaktovala recuiterka Lorraine z Edinburghu, že si se mnou chce domluvit skype call. Byla velmi sympatická, vysvětlila mi jak u nich pohovory probíhají a poslala spoustu informací o firmě (ty nejzajímavější sem pak postnu). Očividně je pro ně firemní kultura velmi důležitá a chtějí aby ji člověk nasál už od prvních okamžiků.

Pročetl jsem jejich blog na www.codevoyagers.com, přečetl pár blog postů na https://medium.com/@skyscanner a ta firma mi byla čím dál sympatičtější. Po několika dnech mi volal Alan z Londýna, se svou typicky londýnskou angličtinou a slůvkem „excellent“ za každou mojí odpovědí mi rovněž okamžitě padl do oka (resp. do ucha). Vzpomněl jsem si na staré party přísloví: „Meeting someone at the toilet and immediately becoming best friends“. Ten den jsme si volali asi pětkrát a domlouvali přesný termín pohovoru, i případného onsite pohovoru v Londýně. Volal mi pak ještě v devět večer, aby mě co nejlépe připravil na pohovor, který jsem měl druhý den – prostě kámoš:)

Jelikož jsem v práci angličtinu nepoužíval v podstatě vůbec, a do klubů v centru už také nechodím tolik co za mlada, měl jsem pro jistotu natrénované úvodní představení, abych se trochu rozmluvil. Už jsem měl za sebou úspěšný telefonický pohovor do Amazonu, který byl hodně „manager & competency based“. Tedy první cca půl hodiny člověk odpovídal na otázky svýma příběhama a zkušenostma z předchozích projektů. Otázky typu: „How would you deal with a difficult colleague?“ a „Tell me about one time when you made a mistake at work and how you fixed it.“ apod. Druhá půlka pak byla zaměřená na system design questions – v mém případě jsem měl navrhnout Amazoní eshop… tak aby fungoval pro cca miliardu uživatelů (škálování, load balancing, …) a to vše pochopitelně pouze po telefonu – tedy bez možnosti cokoliv nakreslit a sdílet. Doporučuju si něco podobného předem vyzkoušet, není to úplně jednoduché:)

Očekával jsem podobný průběh pohovoru i se Skyscannerem, proto mě trošku překvapilo, co nastalo po obvyklém zdvořilostním „how are you“. Místo abych se dostal ke svému připravenému představení, Kevin z Edinburghu mě rovnou poprosil, abych mu vysvětlil co se stane, když v prohlížeči zadá www.bbc.com a klikne na tlačítko enter. Po pár chvilkách jsme se bavili o DNS, cachování na různých síťových úrovních, jak funguje TCP/IP protokol, jaký je rozdíl oproti UDP, rozdíl mezi GET a POST, HTTP a HTTPS, jaké znám metody HTTP protokolu, … No po několika letech na manažerské pozici jsem byl docela pyšný, že jsem na to vůbec dokázal odpovídat. Moje angličtina ale nebyla nic moc – prvek naprostého zaskočení tomu rozhodně moc nepomohl.

Během pár dnů mi opět volal Alan, říkal že jsem se Kevinovi velmi líbil, jen že se mu na manažerskou pozici od začátku moc nezdála úroveň angličtiny. Vysvětlil jsem mu, že jí aktuálně vůbec nepoužívám a dohodli jsme se tedy, že bych mohl začít jako senior software engineer a pak se posunout až se rozmluvím. K tomu ale potřeboval ještě jedno kolo přes skype, více technicky zaměřené… Tím mě popravdě trochu pobavil:) Naprosto jsem netušil co více technického mám očekávat po pohovoru s Kevinem… měl bych si snad oprášit booleovu algebru a architekturu počítače?:) Každopádně jsem souhlasil a domluvil si další kolo pohovoru na první týden v lednu.

Přestože mi byli lidé ze Skyscanneru stále sympatičtější, soustředil jsem se hlavně na onsite pohovor v Amazonu, který jsem měl rovněž první týden v lednu (o den dříve). Pořád to byla tedy hlavně „záložní“ varianta. Druhý den po onsite pohovoru v Amazonu (o tom případně někdy příště) jsem měl skype s Neilem. Otázky byly velmi podobného rázu jako v první kole a moje úroveň angličtiny už byla bez problémů. Ono také předchozí den strávený 7 hodinama pohovorů v Londýně člověka trošku rozmluví:) Hned v pondělí mi volal Alan a narychlo mi nechal zařídit letenky a ubytování na onsite v Londýně. Ten vyšel na pátek ten samý týden – tedy na pátek 13. Jak probíhal onsite pohovor už dám do příštího dílu… ale jak lze vidět z přiložených fotek, zas taková hrůza to nebyla 🙂