Week #1 – část první

Sedím právě v odletové hale na Stanstedu, a přemýšlím o vtipném a originálním názvu pro tenhle článek. Asi jste si všimli, že jsem nebyl příliš úspěšný 🙂 Každopádně… v dnešní sváteční den se Londýn proměnil v město duchů. Snad s výjimkou okolí nádraží na Liverpool Street, jsem na ulici téměř nikoho nepotkal. V práci to bylo o pár jednotlivců lepší – Skyscanner má totiž v oblasti dovolené poměrně flexibilní politiku. V UK nabízí 32 dnů dovolené, a jestli se rozhodnete vzít volno na tzv. bank holidays je zcela na Vás. Tady si dovolím malou radu pro všechny, kdo by někam pracovně letěli. Je dobrý nápad, si ještě před zakoupením letenek zjistit, kdy jsou v dané zemi svátky. Mně se samozřejmě nic takového nestalo (ehm), a i o té politice jsem dopředu věděl, ale někomu jinému by se to možná hodilo vědět 🙂

Ten týden utekl strašně rychle a pochopitelně se toho stalo docela dost. Bohužel jsem si již 3. den přestal dělat poznámky, ale zkusím to nějak dát dohromady.

2. den V noci jsem pořádně nemohl spát… po prvním dni jsem vůbec nevěděl, s čím mám v tom kvantu úkolů začít. Dokonce jsem si ve 4 ráno musel rozsvítit, a napsat alespoň hrubé poznámky, co mi přijde na další den důležité. Možná trošku profesní deformace, ale usnout mi to rozhodně pomohlo 🙂 Asi největší strašák pro mě bylo získání national insurance number. To je jakési osobní číslo, pod kterým se zapisují platya všech daní na úřady. Na středu jsem měl již přes web domluvenou schůzku na příslušném job office centru, nicméně stále nemám trvalou adresu, bez které ho nelze získat. Email s dotazem co v mé situaci dělat (zatím bydlím na hotelu, něco trvalého si seženu nejspíš až po zkušebce), zůstal až do pozdního odpoledne bez odpovědi. Mých 17 pokusů o navázání telefonického kontaktu, se jim také dařilo poměrně úspěšně ignorovat 🙂 Naštěstí jsem byl ve Skyscanneru odkázán na Rachel, která jako Business Partner pro UK ví co a jak. Na druhý den mi připravila potvrzující dopis že u nich pracuji, kde bydlím atp. Zbytek dne jsem strávil prokousáváním se technickým onboarding tutoriálem od Chrise… a pochopitelně poznáváním dalších a dalších kolegů. Přijde mi až neskutečné, jak jsou všichni milí 🙂

3. den Ráno se konečně osobně potkávám s Chrisem, tedy mým line manažerem. Jdeme rovnou na kafe, kde zjištuji, že má stejně starého syna, jako je můj Eda. No myslím že si budem rozumět 🙂 Po chvilce mi vysvětluje, jak typicky probíhá onboarding nováčků. Proces je v podstatě následující:

  • První týden se zkus prokousat tím, co jsem ti poslal (technický tutoriál pro vytvoření a deploy prvních microservice na AWS cloud), a kdybys cokoliv potřeboval tak se ozvi.
  • Příští týden se pak s někým „spáruješ“ a budeš řešit věci s ním.
  • Každý čtvrtek v 10:15 je ProdOps meeting, tam se řeší co se posr*** na produkci. Je dobré se toho od začátku účastnit, aspoň si zvykneš na pojmy co se tu používaj.
  • Během cca tří týdnů bys takto měl mít high level představu o tom, co dělá tvůj tým.
  • Během pár měsíců bys měl mít představu o tom, co dělá celý tribe.

Pak už mířím na domluvenou schůzku v job office centre, kde jsou všichni, navzdory tomu co se můžete dočíst v některých českých médiích kvůli brexitu, strašně příjemní. National insurance number bych měl dostat poštou, v rozmezí 2 až 4 týdnů na adresu hotelu, kde jsem příští dva týdny ubytován. Prý se jedná o jediný způsob, jakým se své NIN mohu dozvědět. No, stresovat se tím nebudu. Pevně věřím v rychlost místních služeb úřednických, i v rychlost služeb poštovních poslíčků jejího veličenstva. A v nejhorším podplatím recepční, aby mi dopis doručila, i když už tam nebudu bydlet 🙂

V podvečer si všimnu, že kousek ode mě v kanclu sedí Bryan (CTO), se kterým jsem měl zajímavý cca 30 minutových telefonát. Jdu se s ním osobně seznámit, ale nevšimnu si nepřipevněného Apple Ipadu u zasedačky vedle jeho místa. Ipad spadne displejem na zem… no jak lépe zahájit seznamování že. Nicméně on se na mě s úsměve otočí ať si nedělám starosti, že jemu se to stane tak maximálně pětkrát za den. Pak se mě zeptá jestli už jsem měl pivo… 🙂 Ano, nemají pouze Beer Fridays, ale pivo je tam k dispozici každý den po druhé odpoledne. Dáme si spolu dvě piva, a bavíme se o všem možném. Později přijde řeč na Prahu, kterou má prý moc rád a nápadu na pobočku v Praze se vůbec nebrání (dokonce s tím přišel sám). Prý se snaží mít co nejmenší počet poboček ve světě, nicméně pokud se bude otevírat další, pak je Praha na řadě 🙂 Přidávám mu pár pochopitelných a pádných argumentů proč je to skvělý nápad… No a kdo znáte moji tvrdohlavost, pak už jistě víte, že se cca za 2 – 3 roky můžete v Praze těšit na zajímavou pracovní příležitost 🙂

Po dvou pivech už nemá smysl pokračovat ve čtení tutoriálů, a tak raději pokračuji v socializaci. Narazím na Davida, se kterým jsem se potkal na pohovoru. Velmi mě potěšil, že si mě jednak pamatoval (včetně jména) a že se ke mně sám tak nadšeně přihlásil. Začínám chápat, proč je pro ně cultural search během pohovorů tak důležitý, a zjevně se to vyplácí.

Slíbil jsem Vám, že Vám prozradím, z čeho jsem měl kulturní šok. Pochopitelně jsem měl na mysli spíše šok ve smyslu firemního fungování. Přijde mi až neuvěřitelné, jak vysoký stupeň důvěry Skyscanner vůči svým lidem má. Nikdo tady nikoho nekontroluje, nikdo nikam nevykazuje strávený čas. Nikdo neřeší, jestli jste v práci 4 hodiny, nebo 10. Klidně můžete libovolné množství času týdně strávit studiem kurzů na interní Skyscanner University nebo děláním čehokoliv jiného. S nikým to nemusíte ani konzultovat. Vy jste ten, kdo o těchto věcech rozhoduje… jsem z té odpovědnosti upřímně trochu nesvůj 🙂 Celé je to postavené na vysokých nárocích během pohovorů, najímáním motivovaných lidí a udržování jejich motivace tím, že jim dávají hodně challenging úkoly. Např. v mém případě jde z 90% o věci, které jsem v životě neviděl 🙂

No ve stoje na gate se nepíše úplně nejlépe, zbytek týdne tedy v dalším článku. Těšit se můžete na high level popis organizování vývoje našeho kmene.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *